Obec Žichovice

Žichovice – hospoda panská, zápis z gruntovních knih.

14.11.2008, 19:02,

V gruntovní knize obce Žichovice je uveden zápis o „krčmě Žichovské“, které později bylo přiděleno číslo popisné 10. Tato hospoda podle starých knih gruntovních patřila v roce 1674 jistému Adamovi Vokatému, který na hospodě po mnoho let pozůstával a ke stáru ji postoupil synu svému Jakubovi.

Otec Adam Vokatý s druhým synem odešli na grunt nazývaný Maškovský. To bylo za časů rychtáře Václava Brejchy, konšelů Jana Šimáčka a Vojtěcha Pance, sládka panského. Jakub Vokatej držitel hospody všechny pohledávky vůči svým věřitelům na hospodě zaplatil. V roce 1711 v důsledku nešťastného požáru, který vešel z gruntu Pikšovského a vyhořelo šest selkých gruntů a tato hospoda rovněž v popel obrácena byla a zcela shořela.

Protože však potom neměl Jakub Vokatej peněz na vystavení hospody, byla tato na panský náklad vystavěna, dříví tak jako i dalším ohněm postiženým sedlákům bylo dáno zdarma a řemeslníci něco málo přes 40 zlatých stáli. Jakub Vokatej potom na hospodě dále působil až do roku 1724, kdy zemřel a nechal po sobě tři dítky Lidmilu, Jana a Rozinu a tomu velký dluh pivní (dluh za odebrané pivo) přes 200 zlatých.

Dcera Lidmila Vokatá se s uvolením vrchnosti provdala a svobodného člověka Jana Koppa z Velkého Štikova a byla a svobodnou od milostivé vrchnosti propuštěna s tím, že pokud Jan Kopp zmíněný pivní dluh do důchodu panského zaplatí, potom jemu a jeho potomkům bude hospoda připsána. Jan Kopp dobře hospodařil a přes 100 zlatých dluhu splatil, než v roce 1742 zemřel a zanechal po sobě ženu s pěti dětma. Vdova dál vedla hospodu až do roku 1747, avšak nedobře a pivní dluh a pět let vrostl na 221 zlatých 40 krejcarů. Poněvadž ale nebyla již dále schopna hospodu v držení míti a tím méně dluh pivní zaplatit, byla hospoda z rozhodnutí rychtáře a konšelů v kanceláři vrchnostenské prodána Bartolomějovi Šilhavému poddanému ze Žichovic, profesí krejčímu, za 260 zlatých.

Povinností nového hospodáře bylo předně zaplatit dluh pivní a jako závdavek ihned v hotovosti složil 100 zlatých a zbývajících 121 zlatých a 40 krejcarů do příštích vánoc, tj. do roku 1748 zapravit hleděl a řádně zaplatil. Zbytek do 260 zlatých, tj. 38 zlatých a 20 krejcarů následně zaplatit měl vdově Lidmile Koppové a jejím dětem. Další podmínkou bylo, že musí vést

„bohabojný život a v hospodě všechno zlé, co by proti Bohu neb světu býti mělo netrpěl a dobře se choval, lidem přicházejícím náležitě službu prokazoval a počestně s nimi zacházel, je v ničem nepřetahoval, pivo pod pokutou nefalšoval, dobrou míru dával, aby milostivá vrchnost vždy s ním spokojena býti mohla a žádná žaloba proti němu vznesena nebyla.“

Kdyby ale v krátké či delší době měla hospoda zase k prodeji přijít, tak si postupující Lidmila Koppová vymínila pro své děti, že by tu hospodu některé z dítek, které by k tomu způsobilé bylo mohlo ji od Bartoloměje Šilhavého přednostně odkoupit. Protože ale vdova s dětmi svobodnými byli, byl jim přiznán a darován panský náklad na výstavbu hospody ve výši 38 zlatých 40 krejcarů, aby si mohli nějakou chalupu koupit.
Bartoloměj Šilhavý potom zaplatil:

 - v roce 1747 100 zlatých hotově na úhradu dluhu pivního
 - v roce 1748 38 zlatých 20 krejcarů šenkýřce Koppové na chalupu
 - 50 zlatých na úhradu dluhu pivního
 - v roce 1749 55 zlatých 33 krejcarů na úhradu dluhu pivního
 - 5 zlatých 36 krejcarů na úhradu dluhu pivního
 - v roce 1750 10 zlatých 31 krejcarů na úhradu dluhu pivního
-  a tímto měl hospodu cela zaplacenou.

K hospodě přináležela povinnost odvádět k záduší Nezamyslickému tzv. věčný úrok a platba ze železné krávy ve výši 7 krejcarů ročně.